Po několika letech vzájemného setkávání se v sekci zahraničních klubů prezentovaných na akci ScaleModelWorld v britském Telfordu a loňském oslovení jednotlivých národních IPMS s nabídkou navázání spolupráce a jednání o možnostech nadnárodní spolupráce obdrželo v únoru předsednictvo KSPlM SMČR oficiální pozvání od předsedy IPMS Verona Antonia Carmy na reprezentaci naší organizace v rámci největší modelářské akce v Itálii – Model Expo Italy. Tato akce se koná každoročně na výstavišti ve Veroně a prezentuje všechna odvětví modelářství. Italská plastikářská sekce zamýšlela u příležitosti této akce uspořádat národní šampionát, bohužel na poslední chvíli tuto myšlenku opustili a přesunuli italské mistrovství na pozdější termín.
Po odsouhlasení, že naše účast by byla pro navázání spolupráce víc než vhodná se předsedovi KSPlM podařilo narychlo zajistit částečnou finanční podporu z fondů SMČR a zapůjčení svazového mikrobusu. Mezitím člen předsednictva J. Brož zajišťoval v komunikaci s Antoniem a klubem IPMS Verona ubytování, výstavní stoly a účast v soutěži MyModel pořádané v rámci akce. Osloveno bylo několik kvalitních modelářů, aby se výjezdu zúčastnilo. Že se setkáváme se zcela odlišnou mentalitou jsme pochopili už při přihlašování modelů. Stránky akce, které se tvářily jako dvojjazyčné (italsky a anglicky) krom úvodní stránky většinu obsahu v angličtině neobsahovaly. Přihlášení do soutěže spočívalo ve vyplnění formuláře, kde se vybralo základní zařazení do kategorie (automobil, letadlo, železnice, dioráma, loď), dále měřítko, materiál, rozměry modelu a podložky, hmotnost a součástí byla i fotografie modelu. Podle propozic se mělo účastnit pouze prvních sto přihlášených modelů.
Odjezd výpravy byl naplánován na pátek 1. 3. z Prahy – Písnice, což pro mimopražské znamenalo vyrážet ve čtyři ráno ze svých domovů. Cesta přes Rozvadov, SRN a Rakousko ubíhala rychle a v odpoledních hodinách jsme cestu přerušili krátkou zastávkou v muzeu Caproni ve městě Trento. Muzeum je velmi malé, obsahuje pouze pár strojů, ale platí pro něj „co kus, to unikát“. Několik strojů značky Caproni mapuje historii firmy od jejích počátků. Originální Ansaldo SVA.5 a trup a horní křídlo z typu A.1 Balilla stejného výrobce, obojí ve zcela původním stavu a zbarvení patří mezi velice vzácné svědky první světové války. Jeden ze dvou dochovaných bombardérů Savoia Marchetti SM.79 pak zabírá podstatnou část muzejního hangáru a v jeho společnosti se nachází trup a motor z Macchi MC.200 a zadní část stíhačky Reggiane Re.2005, údajně jediný dochovaný originální artefakt stroje této značky. Po dvou hodinách jsme pokračovali v cestě a po páté odpolední dorazili na výstaviště ve Veroně.
IPMS Italy měla vzorně připravené výstavní stoly, na čelní straně visely znaky všech klubů, které se měly prezentace zúčastnit. Z toho jsme zjistili, že kromě nás mají zahraniční IPMS reprezentovat ještě Švýcaři a Řekové. Švýcaři dorazili, Řekové nakonec nikoli. Stolů pro klubové prezentace se ukázalo být tak dvojnásobek, než bylo reálně potřeba. Některé kluby se tak nějak dynamicky měnily, někdo se dostavil třeba jen na neděli. Na českém stánku byla vystavena zhruba třicítka modelů. Jednoznačně největší pozornost přitahoval model Panavia Tornado v měřítku 1/144 Miloše Kubelíka. Přestože nesl německý marking, zřejmě ho Italové považují tak nějak za vlastní. Překvapivě obecně spousta pozornosti byla věnována měřítku 1/144.
Výstava jako celek byla opravdu impozantní. Pět velkých hal plných modelařiny a k tomu dvě doprovodné. Rychle jsme pochopili, že avízovaných 70 000 návštěvníků není žádný přehnaný odhad. Jedna hala byla věnována železničním modelům, stovky metrů kolejí, zejména velikostí HO a N, kam oko dohlédne plus stánky prodejců doplňků a mašinek. Další dvě haly byly věnovány RC modelům. Překvapivě málo bylo prezentováno letadel, létal se pouze závod dronů. Zato pozemních vozidel bylo přehršle. Od okruhových přes rallye
závody, trialová trať pro offroady, tankový polygon, překladiště kamionů, ale i kus pole, kde si traktory vesele oraly a osívaly skutečnou hlínu. Čtvrtá hala obsahovala lodní a plastikové modely. Pro lodě byl k dispozici bazén minimálně čtyřnásobné rozlohy oproti tomu, který jsme znávali z E-Daye. Polovina pak byla ofukována dvěma rozměrnými ventilátory, aby mohly jezdit i jachty a plachetnice. Seznali jsme, že lodní modeláři jsou asi opravdu všude stejní, ukázky doprovázeny nesmyslně hlučnou hudbou, mocnými výstřely a spoustou čmoudu vyvrcholily zinscenováním požáru ropné plošiny se zásahem hasičských člunů… Maketářská sekce se skládala mimo jiné z prezentace diorám, kde některé bojové scény čítaly i několik metrů čtverečních a tisíce bojovníků. Pak už byly k vidění zejména stoly jednotlivých, převážně italských, klubů. Prezentovali všehochuť, od letadel, přes bojovou i civilní pozemní techniku až po figurky, sci-fi atd. Samozřejmě převládalo zaměření na techniku italskou. Srovnám-li rozsah prezentace klubů například s E-Dayem, nebo ModellBrnem, nemáme se rozhodně za co stydět. Pátá hala prezentovala trochu odlišné zaměření – stavby z Lega. Člověk by čekal zacílení zejména na děti, ale převážná část účastníku bylo dospělých a prezentovány byly nejrůznější výtvory, mnohdy velmi rozměrné. V šesté hale se sdružili milovníci her a kostýmů. Byly tam sekce věnované různým deskovým hrám, počítačovým hrám a pak nejrůznější expozice fanoušků filmů a seriálů a tak člověk mohl potkat krotitele duchů, část učeben ze školy Harryho Pottera, rodinu Úžasňákových a další. Poslední hala pak byla věnována burze, kde bylo nabízeno zejména nejrůznější ruční nářadí, elektronika, ale i modelářské přebytky, převážně modelové železnice a kovové modely aut.
Vlastní soutěž, pojmenovaná „My Model“, byla jednoznačně nejslabší stránkou celé akce. A to jak po stránce organizace, tak účasti. Očekávali jsme avízovanou tlačenici prvních sta šťastlivců, ale reálně bylo přihlášeno 37 modelů. Z toho se ještě jedenáct přihlášených nakonec nedostavilo a 17 modelů přivezla česká výprava. Italští modeláři prezentovali dvě lodě, kamion, formuli, parní lokomotivu ze špejlí, diorama polní nemocnice, jednu eduardí Fw-190, pásový RC traktor a jakýsi tříkolý samohyb ovládaný mobilem. Po celé dva dny mohli diváci hlasovat a dát jeden hlas vybranému modelu. Při nedělním odpoledním vyhlášení pak byl ohodnocen vždy nejlepší model v dané kategorii (automodely, letadla, dioráma a bojová technika, železnice, lodě, funkční modely) podle výběru zástupců jednotlivých odvětví italských modelářských svazů. V kategorii letadel ocenění získal J. Hátle a v sloučené kategorii diorám a bojové techniky P. Klouček, oba z klubu SPL Liberec. Pak už následovalo jen balení stánku, loučení spojené se spoustou skupinového focení a dlouhá cesta domů.
Na stánku byly formou plakátů a letáčků inzerovány akce ModellBrno a Beskyd Model Kit Show. Řada italských modelářů se zajímala, tak můžeme jen doufat, že některé na těchto akcích potkáme.